První písemná zmínka o obci pochází z roku 1325.Obec několik set let náležela k panství Přestavlky. Roku 1837 se zde zmiňuje pila a mlýn. Již tehdy se zde těžila žula a existovalo pět chovných rybníků. Těžba žuly, s ní související kamenictví, rybníkářství a zemědělství byly tradiční zdroje obživy miřetických. Název obce se odvozuje od zemana Miřaty, jenž měl dle legendy tvrz v blízkých lesích.Ještě v 19. století šlo o nevelkou vesnici (k roku 1830 měla 26 domů a 167 obyvatel). Po druhé světové válce byly Miřetice v souvislosti s těsnou blízkostí památníku Ležáky modernizovány; velký stavební rozmach nastal v 60. letech 20. století. Obec nemá významnější historické stavební jádro; jen při křižovatce silnic od Dubové (č. 337) a od Žumberka (č. 33775) připomíná původní náves čtveřice chalup postavených do oblouku (čp. 1, 2, 20 a 3).Původní velký Miřetický rybník zabíral prostor vedle této staré návsi; po válce však byl vysušen a na jeho místě vzniklo mj. fotbalové hřiště a řada stavebních parcel. Na místě jeho horního břehu je dnes autobusová zastávka. Přiléhá hostinec U Mrázků, další z mála dochovaných historických budov.
Části obce: Miřetice (s částmi Majlant, Holčí, Račany), Bošov, Čekov, Dachov, Dubová, Havlovice, Krupín, Švihov.
Okolí obce: Památník Ležáky – 2 km JV; pietní park připomínající válečnou tragédii
Ležácká rokle – potok Ležák mezi Ležáky a Miřeticemi v délce zhruba 1,5 km protéká skalnatou peřejnatou roklí s přírodě blízkým smíšeným lesem.
Na Perku – 2 km severně; samota se slunečními hodinami v jižním štítě.
Kovárenský rybník – rybník s přilehlou slatinnou loukou je chráněn jako přírodní památka; předmětem ochrany jsou vzácné mokřadní rostliny.
Na území obce leží několik zatopených žulových lomů (především u osad Švihov a Dubová), jež jsou využívány k rekreaci. U osady Havlovice leží tři rozsáhlé chovné rybníky Petráň, Hořička a Žďár. Na jih od obce se prostírají rozsáhlé lesy; část území spadá do CHKO Železné hory.
